Krajina starých sídel

Ilustrace v podobě vedut neboli zobrazení města či krajiny, doprovázejí knihy již od doby inkunábulí. Ve srovnání s aglomeracemi se však krajina dostává do popředí uměleckého zájmu až později, v 18. století, v souvislosti se stoupající oblibou anglických parků a s tím spojenou krajinomalbou. Ta byla v českých zemích od konce 18. století po několik desetiletí spojena s rozvojem cenově i technicky dostupné litografie.

Jedním z pionýrů této techniky v Rakousku byl Friedrich Adolf Kunike (1777–1838). Kunike od roku 1817 provozoval ve Vídni kamenotiskárnu, ve které vznikly nesčetné jednolisty i monumentální grafická alba s různými náměty především ze zemí habsburské monarchie. Kunike vydával také portréty, snažil se zdokonalit litografické postupy a už svými současníky byl považován za „otce rakouské litografie“.

Ve dvacátých a třicátých letech 19. století patřila k základním námětům grafiky veduta s důrazem na historickou dominantu (panská sídla, kláštery apod.). Tento trend se promítl i do velkoryse pojatého Kunikeho alba Mahlerische Darstellung aller vorzüglicher Schloesser und Ruinen der oesterreichischen Monarchie. Cyklus přibližně dvou set litografií vyšel ve Vídni v letech 1833–1835 a zajímavé je, že drtivou většinu dnes nepříliš známého a hlavně nedoceněného díla tvořily tabule z oblasti Čech, Moravy a Slezska. Představuje tak jeden z prvních ucelených souborů vyobrazení z českých zemí vydávaných tiskem.