Výstava Isolde Ohlbaum - Bilder des literarischen Lebens

Isolde Ohlbaum je světově proslulou německou fotografkou se sudetoněmeckými kořeny – matka pochází z Liberce a otec z Dolní Lipové na Jesenicku. Od roku 1946 žila rodina v Bavorsku, nejdříve v Moosburgu an der Isar, později v Mnichově. Isolde se narodila v roce 1953.

Na začátku své kariéry se  Isolde věnovala reportážní fotografii, pracovala pro časopisy Spiegel a Stern.  Před jejím fotoaparátem stály takové osobnosti jako jsou David Bowie, Frank Zappa nebo Klaus Kinski. Od 70. let se zaměřuje na portréty světových spisovatelů, mezi nimiž je 19 nositelů Nobelovy ceny, například Heinrich Böll, Günter Grass, Elfriede Jelinek, Herta Müller, Doris Lessing nebo Orhan Pamuk. Je označována za nejznámější a nejžádanější portrétní kronikářku světové literární scény.

Pro její práci je typický respekt a osobní přístup, který se odráží i na výsledných fotografiích.  Považuje za důležité, aby se na fotografovanou osobu určitým způsobem naladila a odhalila z ní tak to podstatné. Nejde jí o fotografování „momentek“, chce jít do hloubky. Podle ní neexistují oškliví lidé, jde jenom o zdůraznění toho pozitivního a hezkého na každém člověku.

Výstava se koná v rámci Festivalu Olmützer Kulturtage.

///

Isolde Ohlbaum ist eine weltbekannte deutsche  Fotografin mit sudetendeutschen Wurzeln. Ihre Mutter stammt aus Reichenberg, ihr Vater aus Niederlindewiese. Seit 1946 lebte die Familie in Bayern (zuerst in Moosburg an der Isar, später in München). Isolde ist im Jahre 1953 geboren.

Am Anfang ihrer Karriere widmete sich Isolde dem Bildjournalismus,  arbeitete u.a. für die Zeitschriften Spiegel und Stern. Vor ihrem Fotoapparat standen berühmte Persönlichkeiten wie David Bowie, Frank Zappa oder Klaus Kinski. Seit den 70er Jahren orientiert sie sich  vor allem an Porträts renommierter internationalen  Schriftsteller, darunter 19 Nobelpreisträger, z. B. Heinrich Böll, Günter Grass, Elfriede  Jelinek, Herta Müller, Doris Lessing oder Orhan Pamuk. Man bezeichnet sie als die bekannteste und begehrteste Chronistin der Literatur-Szene.

Für ihre Porträtarbeit sind typisch Respekt und persönliche Einstellung, die sich auch in den Fotografien widerspiegeln. Wie sie selbst sagt, es ist wichtig, sich auf die Persönlichkeit des Fotografierten einzulassen. Ihr geht es nicht darum, nur einen Schnappschuss zu machen, sie mag es, in die Tiefe zu gehen. Es gibt keine hässlichen Menschen, man muss  einfach das Positive und Vorteilhafte betonen.